Máta
Již u pradávných Arabů se máta těšila velké úctě a měla i kultovní význam. Nosili ji u sebe, aby odháněla mouchy a hmyz, byla též symbolem přátelství a lásky. Zajisté to souviselo s tím, že máta značně povzbuzuje a posiluje organismus. Zvyšuje tělesnou kondici (spolu s rozmarýnem), údajně pomáhá i při frigiditě a impotenci (spolu se saturejkou), posiluje celou nervovou soustavu.
Především se však léčebně uplatňuje u všech druhů žaludečních obtíží. Zastavuje zvracení, uvolňuje křeče žaludku, léčí koliky a choroby střev, zlepšuje chuť k jídlu, tiší bolesti při žlučových kamenech, zlepšuje vylučování žluči a odstraňuje plynatost. Pro příjemnou chuť a všestranně dobré vlastnosti ji lze použít i do denního čaje, ovšem ne mnoho, neboť má intenzivní chuť.
Hlavní obsahovou složkou máty je mentol, který vyvolává pocit chladu a znecitlivuje, proto se máta při vnějším použití osvědčuje k výplachům a kloktání při bolestech zubů a dásní; zároveň zpříjemňuje a čistí dech. Velmi dobře se uplatňuje též jako přísada do bylinných koupelí a k inhalacím. Používá se rovněž ve formě obkladu proti svědivým vyrážkám a zánětům kůže. Máta je neškodná, dobromyslná bylinka, kterou můžeme jako součást čajových směsí užívat dlouhodobě. Pokud ji však pijeme samostatně, je třeba kúru vždy po deseti dnech na týden přerušit. Máta (a šalvěj) snižuje produkci mateřského mléka (laktaci).
